Le droit - propedeutika

Disponible uniquement sur Etudier
  • Pages : 7 (1522 mots )
  • Téléchargement(s) : 0
  • Publié le : 10 février 2010
Lire le document complet
Aperçu du document
ZÁKLADY VĚDECKÉ PROPEDEUTIKY

Propedeutika (řecky pró před, paideúein vyučovat)
- označuje předběžné vzdělávání, předběžná cvičení, předběžnou výuku či úvod do určité vědy
- v klasické teorii vědy slouží propedeutika k uvedení do vědecké metodiky a vědeckého jazyka
- za obecnou propedeutiku bývá považována logika
- specializované kurzy nabízené na vyšších stupních gymnázií bývají častopovažovány za propedeutiku pro další vědecké studium
- propedeutické semináře na univerzitách se zase snaží studentům zprostředkovat informace důležité pro jejich další studium
- 2 přístupy:
• evroamerický – racionální
• asijský – zkoumá prožitek člověka

Vědní propedeutika
- dělení vědy:
• exaktní – matematika, fyzika, chemie, biologie…, vědy založené na přesnosti avýzkumech, vzorcích, počtech, měření…, vše je přesně pojmenováno a dáno
• spekulativní – filozofie, sociologie, psychologie, neopírají se o nic materiálního, nelze je vtlačit do vzorců a rovnic, většina exaktních vědců nepokládá spekulativní obory za vědní

Konstrukt
- vzorec chování či jednání, které si v sobě každý z nás nese už od mala, je do nás vštěpován vlivem učitelů, rodičů…
- konstruktovlivňuje naše chování i jednání během celého života, omezuje nás, nepřipouští jiný pohled
- př.: rozdíl v nazírání na svobodnou matku na vesnici a ve městě
- věda zkoumá historii, ale je omezena konstrukty, které se mění v průběhu desetiletí
- fakta bez vzájemných vztahů a souvislostí jsou bezpředmětná
- př.: máme dvě tvrzení:
1. Slunce vychází každý den
- toto tvrzení je fakt, alesamo o sobě nic neznamená, nutno zkoumat v širších souvislostech v závislosti na dalších vědách

Syntéza (z řec. syn-thesis, skládání)
- je obecné označení pro proces spojování dvou nebo více částí do jednoho celku

je metodou vědeckého zkoumání vlastností celku, založená na postupném myšlenkovém sjednocování prvků a částí vzniklých analytickým rozkladem předmětů, jevů, procesů apod.vytváření celků může být buď reálné nebo abstraktní (myšlenkové)

- má význam jen v dialektické jednotě s analýzou
- teprve po analytickém rozložení a prozkoumání věcí a jevů lze při respektování jejich vzájemných souvislostí a podmíněností provést syntézu

Analýza
- metoda poznávání daných skutečností, jejichž podstatou je členění zkoumaných celků na dílčí části a jejich postupnývýzkum
- cílem je všestranné poznání skutečnosti nebo jejich některých stránek ve vývoji nebo statickém stavu
- hl. nástrojem analýzy je myšlení
- poprvé podrobně popsal analytickou metodu René Descartes ve filosofii

Základní formy analýzy

• Klasifikační - zkoumající vztah podobnosti mezi věcmi, jevy, vlastnostmi apod. cestou jejich vzájemného porovnávání
• Vztahová - zkoumá i vnitřnívztahy a vazby a jejich vzájemnou kombinatorickou stránku
• Kauzální - objevuje a hledá příčiny nových kvalit ve zkoumaných skutečnostech, následek má příčinu
• Dialektická - zahrnuje v sobě všechny předchozí formy analýzy, navíc při zkoumání skutečností postihuje i jejich vnitřní vývoj, dynamickou stránku a zpětné působení účinků

Formy analýzy:
- z hlediska použití matematických alogických metod
1) faktorová - matematická metoda
2) korelační – zkoumá stupeň vzájemné závislosti 2 a více faktorů
3) kvalitativní – metoda myšlenkového rozčlenění poznávaného celku
4) kvantitativní – matematické symboly a čísla
5) statistická – zkoumání statistik

Formy analýzy při řízení společenských systémů:
1) informačních procesů
2) kritické cesty
3) rozhodovací4) strukturální
5) systémová
6) nákladová

Indukce
- je úsudek z jedinečných předpokladů směrem k obecně platnému závěru
- platí-li pro předmět A1 určitá skutečnost B, pro předmět A2 také skutečnost B, pro n-tý předmět An také skutečnost B, pak můžeme obecně říci, že pro všechny předměty A platí skutečnost B
- rozlišuje se indukce úplná a neúplná
- toto rozdělení zavedl...
tracking img