Pomníky a Zapomníky
Zdeněk Hojda a Jiří Pokorný

Co je to vlastně pomník? Dnes je za něj považována socha nebo sousoší na volném prostranství. Ale v historii tomu tak nebyl. V 19.st dle Jungmanna je pomníkem pamětní znamení(např i prostý kříž u cesty na který se váže nějaká legenda, či místo jako Karlštejn...). Pomník je však především symbolem známým už od antiky(Trajánův vítězný sloup v Římě). Do 18.st byla jeho funkce oslavná na panovníka(krále). Až v přelomu 2/2 19 st. A začátku 20.st se jím snaží lidé zorganizovat volná prostranství a dát jakousi pointu rozlehlým náměstím v rámci modermizace měst podle vzoru Paříže. V 19.st se v pomnících také nalézá národní identita a budují se na místech vítězství. Největší zájem o pomníky bývá většinou až při jejich rušení(např u změny režimu).

Krátce k zapomníku. U tohoto pojmu se jedná o bývalý pomník, který již nikoho nezajímá. Nikdo o něj nemá zájem ani v pozitivním smyslu a ani v negativním smyslu. Je to tzv.mrtvý totem.

Stalinův pomník na Letné

O jeho stavbě bylo uvažováno krátce po skončení 2.sv.v. Pražskou radou v čele s primátorem Zenklem. Měl být gestem vděku československého lidu za záchranu před nacistickou okupací spasitelem Stalinem. Touto dobou k němu byly sympatie skutečně velké. Již 21.12.1946 ke svým 67.narozeninám dostal od ČSR vlády čestné občanství. Navíc například v Bratislavě mu k jeho 70.narozeninám postavili pomník a tak Praha nemohla zůstat pozadu. Byl vyhlášen konkurz a ten vyhrál sochař Otakar Švec. Jeho sousoší se skládalo ze Stalina s knihou v čele a dvou řad lidí po stranách, přičemž jedni byli sovětší občané a druzí českoslovenští. Hned od počátku však byly velké problémy. Voják v řadě nesměl být moc blízko u Stalina, aby se nezdálo, že ho zatýká. Dále hranol mezi dvěma řadami občanů připomínal katafalk(vyvýšené pietní místo pro rakev), takže musel být zakryt prapory, které drželi přední lidé. I přes veškerou snahu však nikdo nenazval později Stalinův pomník jako ,,frontu na