ZÁKLADY VĚDECKÉ PROPEDEUTIKY

Propedeutika (řecky pró před, paideúein vyučovat) - označuje předběžné vzdělávání, předběžná cvičení, předběžnou výuku či úvod do určité vědy - v klasické teorii vědy slouží propedeutika k uvedení do vědecké metodiky a vědeckého jazyka - za obecnou propedeutiku bývá považována logika - specializované kurzy nabízené na vyšších stupních gymnázií bývají často považovány za propedeutiku pro další vědecké studium - propedeutické semináře na univerzitách se zase snaží studentům zprostředkovat informace důležité pro jejich další studium - 2 přístupy: • evroamerický – racionální • asijský – zkoumá prožitek člověka

Vědní propedeutika - dělení vědy: • exaktní – matematika, fyzika, chemie, biologie…, vědy založené na přesnosti a výzkumech, vzorcích, počtech, měření…, vše je přesně pojmenováno a dáno • spekulativní – filozofie, sociologie, psychologie, neopírají se o nic materiálního, nelze je vtlačit do vzorců a rovnic, většina exaktních vědců nepokládá spekulativní obory za vědní

Konstrukt - vzorec chování či jednání, které si v sobě každý z nás nese už od mala, je do nás vštěpován vlivem učitelů, rodičů… - konstrukt ovlivňuje naše chování i jednání během celého života, omezuje nás, nepřipouští jiný pohled - př.: rozdíl v nazírání na svobodnou matku na vesnici a ve městě - věda zkoumá historii, ale je omezena konstrukty, které se mění v průběhu desetiletí - fakta bez vzájemných vztahů a souvislostí jsou bezpředmětná - př.: máme dvě tvrzení: 1. Slunce vychází každý den - toto tvrzení je fakt, ale samo o sobě nic neznamená, nutno zkoumat v širších souvislostech v závislosti na dalších vědách

Syntéza (z řec. syn-thesis, skládání) - je obecné označení pro proces spojování dvou nebo více částí do jednoho celku

je metodou vědeckého zkoumání vlastností celku, založená na postupném myšlenkovém sjednocování prvků a částí vzniklých analytickým rozkladem předmětů, jevů, procesů apod.